Euthanasie

Statistiky hovoří jasně, až k 80% majitelů zvířat s ní mají zkušenost.

Dříve výjimečná záležitost, dnes velmi častý veterinární úkon. Zaplaťpánbůh, i veterinární medicína pokročila, takže dnes se jedná o šetrnou záležitost, kdy díky ní, můžete ulehčit svému zvířecího příteli značné bolesti. V podstatě se mu ve spánku zastaví srdce (velmi zjednodušeně). Nicméně, je to tak správně? Neměli by zvířata odejít „přirozenou“ smrtí? Kdo ví, s každým novým klientem, s každou novou zkušeností se sama sebe ptám, je to tak správně?

Za mne euthanasie ANO, ale došla jsem si k tomu až svými životními nepřenositelnými zkušenostmi, které intimně sdílím s každým, komu můj pohled na toto téma, může jen trochu tu bolestivou situaci ulehčit. První fenka mi onemocněla náhle (otrava, selhání jater), týden jsme bojovaly a mne ani nenapadlo, že umře. Když mi doma začala výt bolestí, bylo mi jasné,že už nemám na výběr. Nebýt mé sestry, která vše zařídila, nevím, jak by to dopadlo. Nebylo na výběr, měla veliké bolesti, přesto ta bolest, výčitka, pochybení, otázky typu-opravdu nebyla možnost ji vyléčit? Ubíjelo mne to a to až takovým způsobem, že jsem musela vyhledat pomoc psychologa.

Tady je důležité říct jednu informaci. ŽÁDNÝ z veterinárních lékařů by Vám nenavrhoval euthanasii, kdyby byl jen trochu přesvědčený, že je možný pozitivní zvrat ve zdravotním stavu. Na rozdíl od nás, mají profesionální odstup a jsou racionální (prosím, nepleťte si to, že by nebyli empatičtí..).

Toto bylo mé první blízké setkání se smrtí a na nějaké rozloučení nebylo moc času. O to delší byla doba zpracování této skutečnosti, té prázdnoty a uvědomění si, že ta parťačka už se mnou není.

Po pár letech ale přišel teprve životní šok. A to, když se musíte dívat na blízkou osobu, jak umírá v bolestech a jediné, čím můžete ulevit jsou náplasti proti bolesti a ty nezabírají, v těch chvílích si uvědomíte, jak soucitná je euthanasie a taky, že ten můj zvířecí přítel je mi po boku xlet a já ho přeci nenechám odcházet v bolestech..

Mé poslední setkání s euthanasií bylo, když už jsem plánovala projekt našeho PET HEAVENu. Nebudu psát, že bylo něco lehčí (našemu psovi selhávaly ledviny), nebylo, také přišly otázky, pochybení. Jestli už, nebo kdy. Také jsem bojovala s tím, jestli nepočkat, až nám Speedy umře „přirozeně“, ale už jsem věděla, že to jde „jinak“. Takže jsem se na vše připravila a jeden den ráno, když jsem se podívala do jeho očí a viděla v nich vyčerpání jsem zvedla telefon a zavolala veterináři.

O tom, jak se můžete rozloučit se svým zvířecím přítelem..na co myslet a co by vám mohlo trochu ulehčit danou situaci si napíšeme příště. Píšu napíšeme si, protože doufám, že u toho tématu přidáte i své zkušenosti..

Jednou větou bych shrnula celé téma euthanasie.

Ať se rozhodnete jakkoliv, rozhodnete se srdcem a to bude správně. Kdo jiný, než kousek Vaší duše (Váš zvířecí přítel), Vaše rozhodnutí přijme…

Příjemný den a užívejte si krásných dnů, kdy je pro Vás toto téma jen tématem k zamyšlení