Považujete svého zvířecího přítele za člena rodiny?

Každá etapa má svůj začátek i konec. Nejinak je tomu u života.

Při pořízení koťátka, štěňátka (vlastně jakéhokoliv mláděte) řešíme krmení, hračky nebo pelíšek, ale málokdo se zamyslí, jaký bude závěr našeho soužití. Však proč bychom to řešili, když je to tak daleko. Možná ještě, když si se zvířátkem, projdeme nějakou nemocí, tak si uvědomíme, jak moc je život relativní. Pozor na tohle uvažování, minimálně 36 % majitelů řeší úmrtí zvířecího přítele nečekaně. V okamžiku, kdy se Vás situace týká, většinou nemáte sílu řešit cokoliv jiného. A tím, že nemáte informace, sice situaci rychle vyřešíte, ale… ne vždy tak, abyste později neměli výčitky.

U lidí je to historicky a morálně dané. Po smrti následuje pohřeb do země či kremace. Jasně dané, konec, tečka. Až poslední dobou se lidé informují a boří se zažité mýty depresivního posledního rozloučení. Já sama jsem měla z pohřbů hrůzu a nyní, po pár letech zkušeností navíc už vím, jak moc je obřad posledního rozloučení potřeba. Naši předci byli moudří, věděli, že ke každé důležité etapě je potřeba rituálu a rituál pohřbu je pro pozůstalé opravdu velmi důležitý. Psychologové jej často označují jako potřebný restart a počátek uvědomění si dané situace. Ale také počátek smíření. Když obřad rozloučení chybí, často trvá celý proces o mnoho déle a bývá i bolestivější a náročnější. Jsem přesvědčená, že stejně tak je to se smrtí zvířecího přítele.

Smrt milovaného zvířete je emočně velmi náročná. Opravdu máte veškeré informace? Víte, co se skrývá za větou, kterou uslyšíte od veterinárního lékaře:“ Necháte nám ho tady nebo si jej vezmete s sebou?“

V tomto článku odkryji, co to znamená – NECHÁTE NÁM HO TADY …

Nechat zvířátko u veterinárního lékaře je v současné době řešením pro 70 % majitelů. Však veterinární lékař se o něj stará po celý život, tak se o něj postará i po smrti. Nicméně i veterinární lékař musí dodržovat předpisy a nařízení a ty hovoří jasně. V okamžiku úhynu se z tělíčka stává vedlejší živočišný produkt (VŽP) a je s ním tak nakládáno. Tělo tedy putuje do kafilérie. A zde panuje jeden veliký mýtus, který si dovolím vyvrátit. Nejedná se o spalovnu. Lidé si často myslí, že jsou tam zvířátka spalována hromadně. Takové hromadné krematorium pro zvířata. To je veliký omyl. Jak to tedy je?

Pro těla zvířat si přijedou s kafilerním vozem, pro Vaši představu je to takový popelářský vůz s otevřenou korbou. Cestou se sbírají nejen těla od veterinárních lékařů, ale také zbytky z jatek, uhynulá hospodářská zvířata a veškerý vedlejší živočišný produkt (prošlé maso, salámy, ryby …).

Vše putuje do kafilérie na pás, který míří k obrovskému mlýnku. Hmota putuje do destruktoru, kde se pod velikým tlakem vše zpracovává. Výsledkem je masokostní moučka a tuk. Dříve se takto zpracovaná moučka přidávala do PET krmiv, po nákaze BSE již tato moučka slouží jako palivo do cementárenských pecí.

Pokaždé když píšu o kafilérii, mám před očima mojí první fenku a vidím ji „v tomto procesu“. Informace jsem si zjistila bohužel pozdě. Vždycky jsem si myslela, že ji pohřbím na louce, kam jsme chodily na procházky. Situace byla bohužel jiná – v šoku, náhle, euthanasie na chodbě veterinární ordinace a pak už jsem jen odcházela s obojkem v ruce, přes slzy jsem neviděla. NELITUJ TOHO, co nemůžeš změnit, lituj toho, z čeho ses nepoučil. Nevím, zda jsem tuhle moudrost někde četla, ale snažím se jí řídit. Kdo nezná naše krematorium a můj příběh, mohl by se divit, proč píši na toto téma. Snažím se šířit tyto informace, abyste se mohli VĚDOMĚ rozhodnout. Ano, můžete namítnout, že nemáte vlastní pozemek, nebo že nemáte dost peněz (mimochodem, většina PET krematorií v současné situaci nabízí služby bezúročného rozesplátkování). V zásadě jde o to, zda byl zvířecí přítel součástí Vaší rodiny. Pardon, ale Vašeho blízkého byste do kafilerie neposlali, že? Také už jde přeci „jen o tělo“. Já neodsuzuji majitele, kteří se rozhodnou pro kafilérii. Ale je potřeba být dostatečně informován a rozhodnout se pro toto řešení vědomě. Je to totiž rozhodnutí nevratné.

Chápu veterinární lékaře a sestry, pro které je každý odchod také emocionální záležitostí, že Vám v této situaci nevypráví o tom, jak to skutečně chodí v kafilérii. Vždy, když napíšeme nějaký příspěvek na toto téma, přijde mi dost soukromých zpráv, kde se zmiňujete: „No, ale proč mi toto na veterinární klinice neřekli? Zkuste se na to podívat druhým pohledem. Vy byste v té situaci mluvili o špinavém voze plném těl, mlýnku, destruktoru? Ne veterinární lékaři, ale VY byste měli být informovaní.

Pokud již víte, že nemáte svůj vlastní pozemek nebo na něj nechcete zakopávat tělo, pak opravdu nečekejte a prostudujte si alternativy, jak se můžete se svým zvířecím přítelem důstojně rozloučit.  Máte více možností důstojného rozloučení. Variantou je zvířecí krematorium – info ZDE, pohřbení na svém pozemku– info ZDE nebo zvířecí hřbitovy (na ty článek napíšu v budoucnu).

Ať se rozhodnete jakkoliv, nezapomínejte na rituál rozloučení! Nemusí se nutně jednat o obřad posledního rozloučení se vzpomínkovou řečí. Může to být například i poslední sklenička vína, hrnek kávy nebo prohlížení fotek s rodinou. Cokoliv, při čem s láskou vzpomenete na Vašeho zvířecího přítele a poděkujete mu za tu součást své duše, kterou Vám tady ponechal.

Přeji Vám, ať se Vás toto téma týká co nejpozději a až ho budete řešit, abyste měli dost sil se s Vaším zvířecím přítelem důstojně rozloučit. Další zajímavé články najdete ZDE . Děkuji Vám, že jste tento článek dočetli dokonce a prosím o jeho sdílení.

Zdenka Šlárová, ředitelka PET HEAVEN, zvířecí krematorium Chodov u Karlových Varů